Otrokem??? Ty už jsi mým otrokem. Od první chvíle co jsem tě viděla v nákupním centru jsi jen bezvýznamná nula. Submisivní bezprizorní zvířátko. Potřebuješ Paní na výchovu.
Po těchto slovech stál s očima velkýma jak koláče a skoro nedýchal. Vstala jsem z křesla a šla jsem k němu. Můj pevný pohled nevydržel a sklonil hlavu. Stál tam jak špatně vyřezaný svatý. Byl to nádherný pohled na krásné skoro nahé mužské tělo jak svírá v rukách kožený obojek a je úplně rozhozený. Poručila jsem mu.:" Klekni před svou Paní otroku. Budu tak laskavá a nasadím ti obojek a neraduj se předčasně. Nejprve si vyzkouším zda jsi vůbec hoden stát se mým čoklíkem. "
Po těchto slovech padl na kolena a jeho ruce s obojkem se natáhly v prosebném gestu. Vzala jsem obojek a nasadila mu ho pěkně pevně na krk. Chytila jsem za očko pod bradou a zatahala nahoru. Musel zvednout hlavu a podívat se mi do očí. Byl tam strach z neznámého ,ale i lesk ze vzrušení. Nechala jsem ho, aby se vysvlekl i z posledního dílu svého oblečení . Chtěl se postavit, ale moje ruka ho zadržela pěkně u země. "Dovolil ti snad někdo vstát! Nezvládáš se svléknout na čtyřech?!" Spadl zpět na čtyři a snažil se vysoukat z trenýre. Pro začátek to byl docela hezký pohled.
"Tak a teď , řekni Paní jaké máš hračky?" zvedl hlavu a chtěl začít vyprávět. Zarazila jsem ho a nařídila mu, aby pro ně došel pěkně po čtyrech jako můj poslušný čokl. Jeho rozpaky byly znatelné. Kýval se sem a tam a nemohl se odhodlat. Plácnutí dlaní přes půlku zadku ho asi probralo z jeho studu. Pomalu lezl ke skříni, kde měl uloženy své poklady. Byla jsem mile překvapena. Kožená pouta na ruce a nohy. Jemné důtky s dřevěnou rukojetí i celokožené důtky spletené do copánků. Gelový anální kolík a i nafukovací s regulovatelnou vibrací. Tak tyhle hračky mám moc ráda. Dál tam bylo několik dřevěných kolíčků, pár provázků a erekční kroužky. Začátečník to rozhodně není, ale na zkušeného a ostříleného subíka taky nevypadá. Ze začátku s ním musím zacházet opatrně, než zjistím co se mu krom uctívání nohou vlastně líbí. Pro tentokrát jsem ho pochválila jak hezké má hračky. Metodou cukru a biče se dají docílit zázraky. Tak na něm bylo vidět jak moc ho moje slova chvály potěšila. Přitisknul se k mým nohám a třel se o ně jak mrouskající kocour. Jeho spokojenost netrvala dlouho. Když to nečekal strčila jsem do něj nohou a jak ztratil rovnováhu spadl na bok. Sedla jsem si k němu na bobek chytila za obojek a prohlásila: " Přece jen něco tady chybí. Vodítko, abych se pro tebe nemusela pořád ohýbat a jedna maličkost. Tu si pro tebe nachystám příště. Moje oblíbené žezlo. Můj jezdecký bičík s bílo černé kůže. Pro dnešek končím tuhle návštěvu. Oblékni se a odvez mě domu."
Ta slova blablabla opravdu mají někdy sílu meče. Věděla jsem, že si dělal naděje na to jak ho Paní uspokojí jak si s ním bude hrát. Viděla jsem jak jsem ho těma slovama popravila. To zklamaní bylo tak silné, že jsem měla obavu, aby to do příště vydejchal. Proto jsem honem dodala: " Chci svého otroka víc poznat a chci vědět jakou má trpělivost." Viditelně ožil a hned se mě snažil ujišťovat, že na takovou příležitost předvádět se Madam čeká tak dlouho, že to nechce svým pospícháním pokazit. Nastavil ke mně krk, já mu sundala obojek pomohl mě nasoukat se do černých punčošek. Při tom nespěchal a snažil si mě pro sebe zdržet co nejdéle a pak i on odešel obléknout se. Cestou domů jsme si povídali a bylo vidět, že i za tak málo je vděčný.
